O něco později, 11. října 1940 se ujal svého úřadu i nový vedoucí okresní správy – okresní hejtman Johann Bergman, rovněž zuřivý nacista a nepřítel Čechů. Při jeho uvádění do funkce prohlásil vedoucí brněnské úřadovny Oberlandrat Hoffman, že: „obsazení vedoucích míst ve Vyškově německými úředníky je podmíněno dobovými okolnostmi a potřebami tohoto prostoru.“

Víme již, jaké dobové okolnosti a příčiny to byly. Samozřejmě, že současně s obsazením těchto rozhodujících míst bylo rozpuštěno jak městské, tak okresní zastupitelstvo, což byly volené orgány české správy. Kromě toho do vedení důležitých ústavů a zařízení města i okresu byli dosazeni němečtí správci a ředitelé. K uskutečnění germanizace bylo třeba, aby všechna vedoucí místa byla obsazena nacisty. To bylo nyní ve Vyškově splněno a mohlo se začít s konkrétní realizací zamyšlených opatření .

Podle hesla o novém koštěti začal Matzal zostra, vědom si skutečnosti, že systém vedení v říši je založen na vůdcovském principu /führerprinzip/, to znamená, že vedoucí – vůdce – nařizuje a jeho podřízení musí jeho nařízení bezpodmínečně plnit. Především nařídil, že všichni zaměstnanci radnice budou zdravit zdviženou pravicí a do tří měsíců musí zvládnout němčinu. Kdo nebude umět německy, bude propuštěn. Kdo zvládne slabě, bude mu snížen plat o deset a více procent. K tomu ihned zavedl kurzy němčiny, které si museli zaměstnanci sami platit. Konečně určil, že na radnici se bude úřadovat jen německy a zaměstnanci, byt' Češi, musí mezi sebou v úřední době mluvit německy. Po několika dnech však musel uznat, že je to absurdnost, a své rozhodnutí změnil. Tak se tedy ve styku s Němci úřadovalo německy a s Čechy česky. Avšak písemný styk se všemi úřady a institucemi byl veden jen německy.

Pak přikročil k prověrce zaměstnanců. Všichni postupně museli předložit árijské doklady – tzv. Ahnenpas s rodokmenem, potvrzujícím, že od roku 1850 nebyl nikdo z příbuzenstva žid. Několik židů, židovských míšenců a legionářů bylo propuštěno. U koho pak byl zjištěn německý předek, toho Matzal nutil, aby se přihlásil k Němcům. Přesvědčoval i ostatní úředníky, aby se dali zapsat k německé národnosti, a sliboval jim, že si tím hodně materiálně polepší a mohou získat i vyšší místo. Nenašel se však nikdo, kdo by se takto zaprodal.

Postupně zařídil nové vybavení vlastní kanceláře a do všech kanceláři byly vyvěšeny portréty Hitlera. Do zasedací síně byl pořízen vůdcův portrét velkých rozměrů. Úřední hodiny na radnici během svého působení několikrát bez zdůvodnění měnil. V době svátků a významných dnů svolával tzv. apely, při kterých byli zaměstnanci seznamování s vybranými články z novin nebo projevy nejvyšších nacistických funkcionářů a všichni pak museli podepsat, že byli s těmito materiály seznámeni. Od roku 1943 pak ještě zavedl na radnici služby určených skupin na každou sobotu odpoledne a neděli dopoledne.

Vedoucím funkcionářům jednotlivých úseků vysvětlil své záměry na vybudování „německého Vyškova“.V krátké době hodlal zahájit stavbu „domu NSDAP“, reprezentačního střediska Němců ve Vyškově, kolem kterého pak měla být vybudována úplně nová německá čtvrt'. Ve Vyškově měly být soustředěny německé školy, knihovna, kino a další kulturní zařízení. Součástí tohoto plánu bylo i přihlášení Vyškova do sdružení německých měst, které mělo za následek zatížení městské pokladny platbou 100.000 K členských příspěvků ročně. Oblíbeným Matzalovým výrokem bylo: „Ich lasse sie einsperren“ (Nechám vás zavřít). Používal jej při každé příležitosti, kdy se mu zdálo, že pracovníci neplní úkoly podle jeho představ.